Lepší dostat nafackováno hned, nežli později.

	Sokol Pardubice C	4:	5	ASPV Holice
(2:2, 0:2, 2:1)

Nechce se mi tom dnešním přáteláku ani psát, ale musím. Léto v plném proudu, alespoň tedy co se týká kalendáře, a my jsme stále myšlenkami někde u moře. Bylo znát, že to je náš první "zápas",a že v té poslepované sestavě, ve které jsme do Heřmanova Městce dorazili a také vzhledem k tomu, jak poctivě trénujeme, nám brzo dojdou síly. Přesto jsem tak nějak ve skrytu duše věřil, že máme na to v tomto zápase vyhrát. Když si to zpětně srovnám kolem a kolem, tak jsme vlastně v zápase nevyprodukovali nic slavného. Jedna pěkná akce, na kterou se dalo koukat, pár slibných brejků, které jsme ale bohužel kvůli špatné technice nedokázali využít, hodně nepřesných přihrávek, špatných zpracování atd. Nebyly to chyby v útoku, nebyly to ani chyby v obraně, co mě tak mrzí. Spíše to bylo to, že Sokol prohrál. Vím, že asi ne všichni patří mezi ty hráče, kteří po prohraném zápase přemýšlí, co se dalo udělat lépe, ale musím říci, že cestou domů do Pardubic, když bylo v autě naprosté ticho a všichni byli pohrouženi do svých vlastních myšlenek, do jejichž pozadí vyhrávala oddechová hudba Scooteru, jsem si přál být všemocným Bohem a vidět hráčům, kteří byli dneska na hřišti, do hlavy. Chtěl bych vědět, na co asi myslí. Ano, jasně, můžeme se uklidňovat tím, že většina viděla přes prázdniny florbal akorát v televizi a že tohle bylo pro mnohé první seznámení s florbalem od konce sezóny, ale přesto mi to jako pozitivní moc nepřijde. Neměli jsme systém, neměli jsme rozehrávku a můžeme jenom poděkovat Alešovi a klukům z Holic, kteří solidárně pálili jednu šanci za druhou, že výsledek je pro nás ještě přijatelný. V první třetině jsme nezačali špatně. Měli jsme náznaky nějakých šancí, ale vše kazila nepřesnost. S tou jsme se víceméně potýkali po zbytek zápasu. Dostali jsme branku. Aleš nečekal, že by balónek mohl proklouznout, ale přesto se tam nějakým záhadným způsobem zakutálel. Odpovědí byla pěkná akce Tomáše, který dokázal obloučkem dopravit balón do sítě. Dokonce jsme šli do vedení. Chovys, který se před pár dny vrátil ze Srbska, kde jistě obšťastňoval místní domorodkyně, se ocitnul zničehožnic v útoku a mocným nápřahem sklepnul balónek do branky. V tu chvíli jsem snad na jediný moment zadoufal v celkové zlepšení. Přesto jsme dostali branku 3 vteřiny před koncem. Tohle by si měl zkušený tým nějak pohlídat ne? I když vzpomeňme nedávné finále Czech Open. Ale to byla úplně jiná situace. Do druhé třetiny jsme vlétli s jediným cílem, zlepšit střelbu (nepodařilo se), zlepšit vracení se do obrany (nepodařilo se) a zlepšit důraz (taktéž se nepodařilo). Holice nás vlastně už od prvních minut zaskočily svým důrazem. My jsme to brali víceméně jako postelovou válku s polštáři a holkama na školandě. Snad jedině Chovys se do toho dokázal opřít, bohužel někdy až za hranicí pravidel. Holice byly všude. My také, ale převážně v místech, kde se buďto nevyskytovala hra, nebo tam nebyl balón. Prostě katastrofa. Místo odkopnutí nohou z předbrankového prostoru jsme máchali hokejkama a resultoval z toho pouze obdržený gól v naší síti. Poté jsme měli výhodu přesilové hry, ale ihned jsme o ní přišli a v závěru, kdy už to vypadalo, že se ubráníme, jsme opět inkasovali. Ve třetí třetině dokázal ještě Bary snížit po nenápadné kombinaci uprostřed hřiště a v závěru ještě Cín s Peťanem zařídili vyrovnání. Přesto jsme minutu před koncem o ještě přijatelnou remízu přišli. Marťasovi proskočil balónek pod hokejkou a volný hráč Holic si v situaci jeden na jednoho již věděl rady. Vím, že ve třetí třetině jsem se to snažil až moc vzít na sebe a to si uvědomuji a všem se Vám za to omlouvám, ale měl jsem prostě pocit, že s tím utkáním musí někdo něco udělat. Dejte si ruku na srdce, Vy všichni co jste byli na hřišti. Dali jste do toho všechno? Když si ten zápas zpětně přehrávám, tak vím, že jsem mohl spoustu situací vyřešit jinak (Ano Hajle, můžeš si na mě zase zařvat). Ale uznejte, že prostě jediné šance, co jsme si v zápase vypracovali, byli po individuálních výkonech. Neříkám, že na nich máme stavět, to rozhodně ne. Já chci jen říci (a zároveň se trochu obhájit), že přihrávkami, jsme dneska neměli šanci! A myslím to vážně. Pokud nezapracujeme alespoň na "rozjetí" útoku z obrany, pak nemáme šanci. Dnešní výkon byl špatný a všichni to víte. Správně to řekl Aleš, že pokud mákneme, dostaneme se do formy, ve které jsme vždy během sezóny. Navíc dneska tam nebyla ani polovina týmu a museli nám vypomoci z Heřmanova Městce (a tímto jim děkuji). Ale musíme chtít! Lidi, choďte na tréninky! Hodila by se sem na závěr jedna věta, jako vystřižená z amerického trháku. Neptejte se, co pro Vás Sokol Pardubice může udělat. Ptejte se, co můžete VY udělat pro Sokol!!!. Já jsem se přestěhoval do Pardubic z Karlových Varů a ničeho nelituji. Nešel jsem sem za prací, tu jsem mohl mít i jinde. Šel jsem sem proto, že jsem zde našel přátele se kterými můžu hrát hru, kterou miluji. Nejsme ostřílený tým plný zkušených borců z nejvyšší soutěže, nejsme aspiranti na titul a postup do vyšších lig, nejsme tým, který pravidelně trénuje ...a ani tím nechceme být! Jsme parta lidí, která si zpříjemňuje to období mezi životem a smrtí tím, že dělá něco, co ji baví. Tak v tom neustávejme a neudělejme špatné jméno našemu týmu! Nechci se po sezóně dívat na tabulku a dívat se na to, jak se krčíme na spodku tabulky. Asi by mi to bylo více než líto. Více Vám k tomu řekneme s Fandou na hromadné schůzi. Mějte se pěkně....