Bída s nouzí, ale 4 body doma.

Jsem rád, že jste si opět našli chvilku času na navštívení stránek našeho florbalového týmu. Tým Sokol Pardubice C sehrál letos jeden z posledních turnajů a blíží se závěr sezóny 2009/2010. Přinášíme Vám zde nyní reportáž ze zápasů konaných 14.3.2010 v zasněžené Rokytnici v Orlických horách, kde jsme se střetli nejprve s Žamberkem a poté, letos poprvé, s Hořicemi.

	SK Supy Žamberk	5:	5	Sokol Pardubice C
(4:0, 1:3, 0:2)
4:32 - Talacko 12:12 - Hůlka K. (Hůlka L.) 13:04 - Křečan (Prudič) 14:18 - Hanus (Hůlka L.) 18:32 - Dostál (Talacko)			25:01 - Kubíček (Hoffman) 27:00 - Trojan (Teplý) 27:14 - Zatloukal (Hoffman) 30:33 - Hoffman (Kubíček) 31:56 - Hoffman (Kubíček)

Mělo to být pohodové vyrovnané utkání, ale to, co jsme předvedli na začátku utkání, změnilo veškeré spekulace a my jsme se opravdu hodně nadřeli na to, abychom si z tohoto utkání odvezli alespoň bod. Přitom vše začalo slibně. Po slušném tlaku první pětky (klasicky Hoffa - Bazy - Čech) si vypracovala šance i druhá lajna (nyní ve složení Trojda - Lamin - Matty) a Matty po pěkném průniku trefil spojnici. Tlak narůstal a tak jsme doufali, že nám tam brzo něco spadne. Jenže první se trefil Žamberk. Byl to trochu kuriózní gól a nerad to říkám, ale padá na vrub Bazyho, který opět přijel v podroušeném stavu, ale na to jsme si už zvykli. Míček se kutálel směrem k Alešovi a situace byla naprosto pod kontrolou, ale Bazy si chtěl míček vzít za branku, zřejmě mu poskočil, nebo ho vůbec netrefil a zničehonic se objevil žamberský hráč, který pohodlně doklepnul míček do branky. Zase přišel náš tlak, ale skóre se měnilo zase na straně Žamberka. Opět neskutečná situace. A to zase padá na vrub pana Turaye, který také značně posilněn alkoholem z předchozího večera neviděl jasné kopnutí nohou do míčku. Fanda byl v souboji jeden na jednoho téměř v rohu branky a žamberskému hráči vypadla hokejka. Situace se zdála tím pádem vyřešená. Jenže jeden z bratří Hůlků neváhal a do míčku kopnul směr brána (jasná hra bez hokejky). Tam se naneštěstí pro nás nacházel další hráč soupeře a bylo to 2:0. Nepomohly protesty, nepomohlo stěžování si. Rozhodčí se dohodli, že bylo vše v pořádku a přes to vlak prostě nejel. Co se dá dělat. Trochu se to na nás ale podepsalo, to cítil každý. Měli jsme hodně šancí, ale všechno pochytal velký gólman Pelinka nebo to šlo mimo branku. Prostě stálo to za ho....Na 3:0 zvýšil Žamberk po dalším smolném závaru před brankou, kdy se 1.pětce nepovedlo odkopnout balónek z nebezpečné situace a Křečan takovým minidloubáčkem překonal již téměř ležícího Aleše. A aby byla první třetina dokonána a podtržena stalo se ještě něco. Nejprve trefil Hoffa podruhé v zápase břevno branky a poté Matty vyvážel balón, přišel o něj, laksně se vracel zpět a z protiútoku jsme opět inkasovali. 4:0 a díky bohu že klakson oznámil konec třetiny. O pauze se každý zamýšlel spíše sám nad sebou a bylo jasné, že máme BIG PROBLEM. Vyhořeli jsme na individuálních chybách. Při hře 5 na 5 nebyl soupeř nebezpečný, hráli obyčejné nahazované balóny a Konďák s Fandou a spol. si to vždy dokázali pohlídat. Co nám dělalo problém, bylo pokrývání hráčů při dorážkách. Ze druhé třetiny neuběhlo moc vteřin a už to bylo 5:0 a když se zápas lámal do své druhé poloviny vypadalo to s námi ještě hůře. Střelba prakticky žádná nebyla. Bazy dal výjimečně tyčku, ale stejně byl už hodně z úhlu. Naděje svitla v desáté minutě. Hoffa pěkně prostrčil na Bazyho a ten se konečně trefil. Dvě minuty poté nám do sítě také konečně spadla nějaká ta polostřela. Trojda vykroužil do střelecké pozice a míček si našel tu správnou cestu do sítě. 5:2 Na to navázal krásně dalším střídáním první útok a Čech se krásně k tyčce prosadil na 5:3. Začalo se blýskat na lepší časy! Alespoň tak jsme to viděl. Soupeř byl evidentně opařený a nevěděl, co má hrát a nám se konečně vrátilo pozitivní myšlení, že přeci jen tu branku vstřelit dokážeme. Naše střelecká potence totiž v posledních zápasech nebyla valná. Zvláště moje, za to se všem zúčastněným omlouvám. Výborně se nám povedl vstup do poslední závěrečné třetiny. Měli jsme výhodu přesilové hry, neboť byl Žamberk potrestán v poslední vteřině druhé třetiny za to, že vteřinu před koncem třetiny vstoupili hráči na hrací plochu?tedy v době, kdy ještě nebyl konec třetiny. Trest za příliš mnoho hráčů na zemi jsme využili ihned. Bazy z hrotu přesilovkové formace uvolnil ?po prknech? klasicky Hoffu a ten ze svého místa neomylně trefil. Minutu nato si tato dvojice souhru zopakovala a zápas byl vyrovnaný. Soupeř zjistil, že musí začít hrát důrazněji a byl to především Trojda, kdo pocítil tvrdost soupeře. Škoda jen, že je Trojda horká hlava a nechal se strhnout myšlením na to, jak to tomu a tomu hráči oplatí. Takže v době, kdy měl náš tlak vrcholit, dvě minuty před koncem, jsme se museli bránit přesilovce Žamberka. Naštěstí to zahrál výborně Bazy s Čechem, kdy vlastně soupeř neměl balónek ani na svých hokejkách. Zápas to byl tedy zvláštní. Měli jsme moře šancí, ale prostě jsme je neproměnili. Udělali jsme hrozně moc hrubých chyb v obraně a nezodpovědně bránili. Často jsme hráli naivně a chyběl pohyb. Obránci na všechno nestačili. Pokud jsme chtěli pomýšlet na úspěch v zápase s Hořicemi, museli jsme zapracovat na obranné fázi.

	FbK Sršni Hořice	1:	2	Sokol Pardubice C
(0:1,0:0,1:1)
17:21 - Chvojka (Hron)			4:53 - Havelka (Kubíček) 34:09 - Novák ? vlastní gól

Opravdu pěkný zápas plný pohybu na obou stranách a pevných neprostupných obran a skvělých gólmanů. Šancí bylo možná dohromady jako prstů na rukách válečného invalidy, ale přesto se mi tento zápas moc líbil. Hořice si přivezli opět pár dorostenců, kteří mne ale překvapili svým pohybem. První gól jsme dali šťastně hned v úvodu zápasu. Po závaru před brankou, který tam udělal Bazy s Mattym, který již zahájil střídání druhé lajny, se míček dostal až k Ondrovi, který krásně prostřelil všechno, co mu stálo v cestě. Byla to na dlouhou dobu poslední situace, která zaváněla gólem. Můžeme ale s klidem říci, že jsme měli více šancí. Jenom jsme zase trefovali brankovou konstrukci. Matty při té vší dnešní smůle trefil z vyložené gólovky pravou tyčku (která mi zvoní doteď v uších, mrcha jedna). Poté Ondra orazítkoval břevno (naše třetí dneska, fakt smůla). Hra se přelévala ze strany na stranu, ale hlavně v našich řadách byla vidět snaha neinkasovat zbytečný gól. Kdybychom takhle zodpovědně bránili proti Žamberku, museli jsme je přejet jako kombajn. Jenže to je to kdyby. Druhá třetina skončila po našich nevyužitých šancích 0:0. Nutno dodat, že velkou zásluhu na tom měl Adam, který pochytal senzačně největší šance soupeře a bylo na něj spolehnutí, co se týká vyražených balónků. Bohužel ve třetí třetině jsme inkasovali. Vyrovnání padlo tak nějak zvláštně. Někdo nastřelil zřejmě Konďákovu nohu, či čepel, netuším. Adam mi to popisoval takhle. Skrz změť těl a máchajících hokejek jsem to sám neviděl. Utkání tedy dospělo do vyrovnaného stavu, ale naštěstí se nám podařilo ihned odskočit. Byla to opět dvojice Matty ? Bazy, která se ocitla v situaci dvou hráčů na jednoho. Bazy se snažil nahrát efektivně obloučkem. To však vystihnul gólman soupeře a nějakým záhadným způsobem si míček sám dopravil do vlastní branky. Buď mu z ruky vyskočil, nebo netuším, díval jsem se na to již zezadu branky. Každopádně soupeř, povzbuzený vyrovnáním, zase padnul ?na dno? a zase musel dotahovat. Naštěstí jsme pak perfektně bránili a musím říct, že ač dopředu jsme byli téměř nulový, tak dozadu na jedničku. Zase se nechal Trojda zbytečně vyloučit minutu před koncem, ale sehráli jsme to výborně a soupeř se k ničemu vážnému nedostal. Díky bohu. Takže tak trochu fotbalový výsledek, ale přeci jen 3 body byly doma.