Vydřená výhra a smolná porážka.

Po delší florbalové odmlce se zase tým Sokola Pardubice C vydal na hřiště, tentokrát doma v Nafukovací Hale v Ráji, bojovat o body do tabulky naší ligové soutěže. V předchozích dvou duelech jsme neuspěli, a tak jsme doufali, že na tomto turnaji přijdou již konečně první body. Nečekalo nás nic jednoduchého. Prvním soupeřem byl Kostelec a dalším Jaroměř. Kostelci se v úvodu sezóny nedaří tak, jak by si asi přál. Protože se nacházel po čtyřech porážkách na dně tabulky bez bodu. Jaroměř je jako vždy velmi silným týmem a do Pardubic přijela v kompletní sestavě. Hráčů měla tolik, že se jí skoro nevešli na soupisku, a tak jsme se měli rozhodně na co těšit, protože zápasy právě s Jaroměří jsou pro nás vždy smolně prohané po velké bitvě a mnoha vyloučeních, především na naší straně. A nejinak tomu bylo i tentokrát, ale nepředbíhejme.

	Sokol Pardubice "C"	5:	3	FbK Kostelec n/O
(3:2, 1:0, 1:1)
5.54 - Pova (Hejna), gól v oslabení 6:57 - Pova (Štejdíř), gól v oslabení 9.29 - Zatloukal (Kubíček) 16:20 - Zatloukal (Kubíček) 44:44 - Havelka (Landsmann)			3:52 - Černý (Motyčka) 14:31 - Libotovský (Malinovský) 39:34 - Jeníček

Kostelec začal sezónu snad nejhůře ze všech týmů a po čtyřech zápasech neměl na kontě jedinou výhru. Proto jsme netušili, s čím soupeř vyrukuje. Zda bude v depresi z posledních neúspěchů, či zda to ještě více zvýší jeho bojovnost. Zápasy, proti nim nebývaly vždy pohodové, a tak jsme doufali, že naše bojovnost předčí tu jejich. Jako vždy nám utekl úvod zápasu. Možná by to stálo za to spočítat, kolikrát jsme dostali góla během prvních pěti minut utkání. Tentokrát jsme nechali soupeře jít do přečíslení, které zakončil krásnou střelou, a už jsme prohrávali. Pak přišel, a možná je to s podivem, neboť se nacházíme v samotném úvodu zápasu, jeden z rozhodujících momentů utkání. Fanda šel na trestnou lavici a rozjetý Kostelec měl přesilovku. Po pár vteřinách se povedlo Mattymu vybojovat v obranném pásmu u mantinelu míček, procpat se z obležení, kličkou do bekhendu se zbavit posledního dotírajícího obránce a střelou příklepem do levé šibenice branky vyrovnat v oslabení na 1:1. Jenže to nebylo všechno. Za dalších pár vteřin se zase zmocnil balónu kapitán týmu a tentokrát zakončil jednoruč po zemi - 1:2 a Kostelec stále měl možnost přesilové hry. Tento zvrat utkání ještě potvrdil Bazy s Čechem, když prvně jmenovaný prostrčil na Čecha a ten obloučkem překonal gólmana Vavřince - 3:1. Vypadalo to na pohodový zápas, ale ti, kteří pravidelně sledují náš tým, ví, že naše výsledky jsou asi tak stabilní, jako poslanecká příslušnost některých politiků. Takže jsme začali zmatkovat a zbytečně se nechali zatlačit do defenzívy. Jediným hráčem, který nám přitom byl schopný dát góla, byl Matouš Libotovský. Byl jediným hráčem, který neustále ohrožoval našeho gólmana, a my jsme ho přesto nechávali vytáčet do výhodných střeleckých pozic, stále jsme byli nedůrazní, včetně mě, a stále blíže se schylovalo k tomu, co následně přišlo. Gól z jeho hole se jen zatřepotal vzduchem a bylo sníženo na rozdíl jedné branky. Matouš dostal prostor u levého mantinelu a vymetl z dálky pavučinku v naší brance. A soupeř hrozil stále víc a víc!!!! Můžeme mluvit skoro o štěstí, že se nám nápor Kostelce podařilo zlomit hned vzápětí. Štěpán našel krásnou křižnou přihrávkou přes šířku útočného pásma úplně volného Čecha, který střelou z první zakončil. Gólman neměl šanci. Jen akce samotná se ještě dlouho opakovala v myslích přihlížejících diváků, neboť to bylo z pohledného a moderního florbalu vše, co jsme nabídli. Utkání sklouzlo do patové situace. My jsme se příliš nevěnovali útoku a Kostelec nenašel jiný způsob, jak ohrozit naší branku, než přes Matouše. Na něm vyselo vždy hned několik našich, takže hra byla tak trochu o ničem. Když už nějaká ze střel prošla až k Alešovi, vždy je bravurně zlikvidoval a musím říct, že patřil k hvězdám tohoto utkání. Až ve třetí třetině obranné ledy povolily a spustila se přestřelka šancí na obou stranách. Nás držel Aleš a Kostelec držela naše neschopnost trefit branku a dát si finální nahrávku. Kostelci se však přeci jen podařila vykřesat ona pověstná jistřička naděje. Na trestné lavici seděl Martin, který sebou při pádu na zem vzal raději i jednoho kostelečáka a jeho vyloučení, bylo bohužel pro nás potrestáno. Nepříliš rychlá střela, kterou ale Aleš nečekal do tohoto místa, prolétla pozemi k levé tyčce a nám nastalo ukrutně dlouhých deset minut do konce zápasu. Naštěstí, se přes značný tlak a následné odvolání gólmana, nepodařilo žádnou šanci využít. Naše vítězství tak pečetil Ondra do prázdné branky a připsal si tím i první vstřelenou branku v této sezóně. My jsme se mohli začít konečně radovat, neboť po dvou porážkách jsme konečně v nově započaté sezóně ochutnali onen slastný pocit z vítězství.

	Sokol Pardubice "C"	2:	3	TJ Sokol Jaroměř
(2:1, 0:1, 0:1)
5:15 - Cink (Landsmann) 13:57 - Kubíček (Hejna)			8:35 - Lubina (Lacina) 21:25 - Sucharda (Rezek) 38:32 - Mráz (Rezek)

Proti Jaroměři to byla odveta za porážku z prvního kola. Oba týmy v prvním utkání na tomto turnaji uspěly a tak chtěli všichni odvézt domů 6 bodíků, které se hodí. Jaroměři asi více, neboť ta nahlásila, jako už každoročně, útok na titul a postup do vyšší soutěže. Do utkání jsme nastoupili s výraznou posilou v obraně v podobě Davida Trojana, jehož zkušenost se ihned od začátku utkání projevila na týmu velmi pozitivně. Možná že až moc pozitivně, protože jsme nechávali soupeře celkem často útočit a vždy zůstával střelec nepokrytý. Udeřili jsme však jako první. Lamin vybojoval míček za brankou soupeře a po jeho zkrocení ho předložil před branku Cínovi, který se nemýlil. Vedení jsme si však neužili kvůli naší nedisciplinovanosti. Hráč, který byl při naší brance nejprve hrdinou - Aleš, byl atakován v brankovém prostoru a neudržel nervy na uzdě a po strkanici si šel sednout na 2+10. To rozhodně nepotěšilo. A nepotěšilo to ani o pár minut později, když bylo právě jeho vyloučení zužitkováno. To, že balón není ztracený, ani když se nachází za brankou u mantinelu předvedl Bazy chvilku před koncem první třetiny. Nastřelil zřejmě záda gólmana Martínka a ten si balón srazil sám do branky. Těsně před koncem třetiny ještě v oslabení utekl Matty, kterému hra v početní nevýhodě evidentně dneska svědčila, a vybojoval po zákroku zezadu trestné střílení, které však neproměnil. Sokol by už konečně potřeboval ve svých řadách střelce, který by tuto "výhodu" dokázal proměnit. Zatím ze tří nájezdů dal Matty jednu branku, jedno břevno a teď pouze rameno gólmana, Bazy nedal, Lamin nedal,...někoho to rozhodně chce. Přitom při tréninku to tam padá Všem. Njn, v zápase jsou to jiné nervy a člověk si holt nedovolí takové triky, jako by běžně zkoušel. Ale vraťme se zpět k zápasu. Vedení a naději na plný bodový zisk jsme drželi až do zranění Kuby. Protože po jeho odnesení na střídačku jsme dostali nešťastný gól z předbrankového prostoru po dorážce a rozjetou Jaroměř to postavilo ještě více na nohy. Rozhodnutí padlo, tak jak to už bohužel bývá v našem týmu zvykem, v přesilovce. V čase 38:32 napřáhl Mráz a na jeho gól jsme již nedokázali, i přes značný tlak, odpovědět. Odveta se nám tedy nepovedla. Možná to bylo naším důrazem v soubojích, neboť ty byly asi tak drsné, jako čečenský hajzlpapír, možná, že to bylo naší nedisciplinovaností, neboť jsme za 2 utkání nasbírali úctyhodných 30 TM a to neměl ani Tie Domi v dobách své nejlepší slávy. Hráli jsme nedůrazně, chyběla mezihra, špatně jsme se vraceli do obrany. Bylo vidět, že moc chceme, ale že někteří z nás mají prostě proti Jaroměři psychický blok. Uvidíme, zda nás ale ta první výhra v sezóně proti Kostelci trochu nakopne a pošle do florbalové a štřelecké pohody....